Sportovní činnost v Chuchelné v období 1923 – 1945
Již v září 1919 byla v Opavě založena severovýchodní župa, NOG – „Nordostgau”, která zastřešovala německé fotbalové kluby z oblasti bývalého severomoravského kraje. V této době vyvíjelo sportovní činnost na Hlučínsku přes dvacet německých spolků. Na podzim 1920, jako první klub na Hlučínsku, podal přihlášku k registraci do NOG SV Hilvetihof (Albertovec), který neměl své vlastní hřiště a proto hrál a působil v Chuchelné.Velkou zásluhu na provozování tohoto spolku měl kníže Lichnovský, který klubu pronajal pozemek na zřízení hřiště (současný areál TJ), ale pomáhal mu i materiálně a finančně. Sám se o kopanou příliš nezajímal, spíše však podporoval jakékoliv německé spolky, aby jejich činností vyjádřil nespokojenost s tím, že Hlučínsko bylo připojeno k Československé republice. S.V.Hilvetihof se zúčastňoval hojně turnajů i zápasů s okolními kluby. Ještě v září téhož roku musel tento německý klub požádat státní správu o změnu stanov. Žádost nebyla úřady akceptována, protože stanovy nevyhovovaly „zákonům o právu spolčovacím”. SV Hilvetihof pokračoval i nadále ve své činnosti až do února 1922, kdy byla znovu podána žádost o změnu stanov, která nebyla opět ze stejných důvodů přijata. Mezitím 5.3.1922 zastavila technická komise NOG klubu činnost pro finanční pohledávky. Klub oficiálně již nevyvíjel činnost, jeho funkcionáři z důvodu jeho zadlužení o to ani neusilovali.
Po zániku S.V.Hilvetihof byla v roce 1923 snaha vytvořit v Chuchelné vlastní německý sportovní klub. Přes problémy s českými úřady byl klub ustaven až 4.7.1925. Tento náš německý klub zanikl v červnu 1931, po uspořádání velkolepé sportovní slavnosti za účasti mnoha německých klubů, při které utrpěl značnou finanční ztrátu, kterou nebyl schopen uhradit a tím přestal vyvíjet činnost.. Tato skutečnost byla důvodem k zastavení jeho činnosti.
Po připojení Chuchelné k ČR, v roce 1920, se naše obec stala obcí pohraniční s nově vzniklým celním úřadem a oddělením pohraniční finanční stráže. Začal příliv českých úředníků do obce. Z důvodu dlouhého německého vlivu na obyvatele naší obce hleděli všichni s nedůvěrou ke všemu českému. O sportovní a kulturní dění v obci, hlavně o rozvoj fotbalu, se starali na začátku 20-tých let nejen angličtí učitelé, kteří učili děti knížete Lichnovského, či zaměstnanci z polesí Lichnovského, ale také mladí kluci starousedlíků, hoši z rodin Langrů, Postulků, Nevřelů či Náhlíků. Všichni byli organizováni v německém spolku Sport Verein.
Proto se početná skupina českých státních zaměstnanců snažila nejrůznějšími osvětovými a kulturními akcemi pozvednout v Chuchelné český veřejný a společenský život. Mezi sporty, které prodělávaly v této době velký rozmach, patřil i fotbal. Výsledkem postupného sbližování místních obyvatel s českými přistěhovalci bylo založení českého sportovního a kulturního spolku pod názvem SPORTOVNÍ KLUB HRANIČÁŘ (SKH) SLEZAN CHUCHELNÁ. U zrodu klubu, který byl založen 1. 7. 1923, stál tehdejší velitel financů František Foukal. Prvním předsedou přípravného výboru byl místní občan Karel Oleják. Spolek však neplnil jen funkci sportovní. Patřil k němu také ochotnický divadelní soubor, který nacvičoval pro kulturní a společenský život v obci několik představení do roka. Ustavující valná hromada SKH Slezan Chuchelná se konala 15.4.1924. Předsedou se stal František Foukal, jednatelem Jan Krmela . Koncem léta 1923 několik nadšenců, snad z trucu, založilo podobný přípravný výbor SK Viktorie Chuchelná. Ten však nezaslal své stanovy klubu ke schválení a po několika měsících klub zanikl.
V roce 1927 zřídil náš klub svou odbočku v Bělé, kde vydal ve sportovních potřebách 2000,- Kč. Počet členů klubu postupně narůstal a v roce 1928 narostl na 70 členů. Majetek vzrostl na 6720,- Kč ve sportovních potřebách při 120,- Kč v hotovosti. V té době musela většina klubů přerušovat svou činnost z důvodů nedostatků finančních prostředků a začala se projevovat velká hospodářská krize. Ta se nevyhnula ani Slezanu, kterému nepomohly ani státní dotace, v roce 1925 1200,- Kč a v roce 1928 1500,- Kč. Sportovní činnost klubu, která byla většinou orientovaná na fotbal, byla několikrát přerušena. Na vleklou a špatnou finanční situaci reagovalo vedení Slezanu sloučením, dne 21.8.1936 s kulturním spolkem, s místním odborem Slezské matice osvěty lidové, a tím pádem svým zánikem.
V obci neexistoval jen fotbal. Již v roce 1924 vznikla zásluhou učitele Václava Šmída Čsl.jednota Orel, sdružení křesťanské sportovní a kulturní mládeže. Orel se však více věnoval kulturnímu dění v obci než sportování. Spolek hrál divadelní hry, které režíroval většinou V.Šmíd, uspořádával i své plesy. Jeho činnost trvala až roku 1938, kdy jeho činnost, z důvodu podepsání mnichovské dohody a tím postoupení pohraničních území Německu, skončila.
Přibližně od počátku třicátých let byla v Chuchelné neorganizovaně provozována masová tělovýchova ve spolku Sokol. Cvičilo se hlavně v sále hostince „U Nevřelů” , dnešní restaurace „Bílá holubice”, kde bylo instalováno gymnastické nářadí. Sokol Chuchelná vznikl oficiálně, jako pobočka Tělocvičné jednoty Sokol Kateřinky, dne 25. září 1936. Ustavení této „tělocvičné družiny” se uskutečnilo v hostinci u p.Karla Nevřely. Starostou byl zvolen Miloslav Staroštík, statkář ze Strahovic . Zásluhou Jindřicha Rychlého, řezníka z Chuchelné , obdržel Zemský úřad v Brně dne 23.4.1938 žádost o schválení stanov Sokola Chuchelná. Žádost byla odůvodněna tím, že byla v Chuchelné koupena nemovitost, budoucí sokolovna u nádraží, pro sportovní účely. Další sportovní činnost Sokola již neměla dlouhého trvání. Dne 9.4.1940 došlo k vymazání spolku ze spolkového katastru z důvodu, že územní změnou Chuchelné se Sokol Chuchelná stal spolkem, jehož sídlo leželo mimo hranice protektorátu. Na sport již nebylo ani pomyšlení.
Sportovní činnost v Chuchelné od roku 1945 – 2008
Po přechodu fronty a osvobození Chuchelné, v dubnu 1945, se do obce jen pomalu začal vracet život. Mnoho sportovců navždy zůstalo v neúprosném víru války, mnozí se vrátili zraněni a postiženi tak, že už nikdy nemohli provozovat svůj oblíbený sport. Místní lidé, kteří po návratu do obce nacházeli své zničené domy a rozvrácená hospodářství, však neměli čas a zájem o sportovní dění. Doma na všechny čekalo hodně práce s odstraňováním válečných škod na zničených domech a polích.
Zásluhou členů finanční stráže, kteří se ihned po osvobození začali vracet do Chuchelné, byla již 10.11.1945 obnovena tělocvičná a kulturní činnost Tělocvičné jednoty Sokol Chuchelná. Zásluhu na tom měli vrchní respicient František Kytlica a respicient Stanislav Klimeš. Pomalu se obnovovalo cvičení v sokolovně u nádraží.
Bývalý SKH Slezan Chuchelná obnovil svoji činnost až později. Bylo to hlavně zásluhou místních občanů , kteří měli v živé paměti slavnou éru fotbalu v Chuchelné v třicátých letech. Dne 12.2.1947 byly zaslány ONV v Hlučíně stanovy a 12.8.1947 již oficiální žádost o povolení provozování další sportovní činnosti a změně názvu na SK Sparta Chuchelná.
Začátkem roku 1949 došlo vlivem sjednocování tělovýchovy nejen k úpravám soutěží, ale také k přejmenování klubu na Závodní sokolskou jednotu (ZSJ) Sokol. Dne 20.7.1949 se pak konala v sále „U Kopců” ustavující schůze ZSJ Elektro – Praga Chuchelná a došlo ke sloučení ZSJ s místním Sokolem. Tím se stal náš klub vlastně závodním klubem pod patronací ROH místní továrny. Změnami v továrně ELP došlo na podzim roku 1951 k další změně názvu na ZSJ Sigma Chuchelná. V roce 1953 došlo k poslední změně názvu na DSO (Dobrovolnou sokolskou organizaci) Spartak Chuchelná, který prakticky platí i v současné době. Pomoc a zásluha místní továrny a jejich představitelů na rozvoji místního sportu byla velká. Jedinou kaňkou na dobré vzájemné spolupráci bylo převedení vlastnického práva sokolovny na Závodní radu LNH Chuchelná 22.4.1954. Tehdy nám obratem závodní odbory prodaly objekt i s přilehlým pozemkem Jednotě Opava za pouhých 10.000,- Kč.
Činnost klubu však pokračovala dále. V roce 1955 došlo k opětovnému osamostatnění od místní továrny. Předsedou Spartaku se stal bývalý hráč Slezanu a obětavý funkcionář Max Langer. V té době došlo k výstavbě „starých kabin” , hlavně zásluhou předsedy a jeho bratra Josefa Langra. Zásluhou Dušana Remeše došlo v polovině 50. let k rekonstrukci stávajícího fotbalového hřiště. Dříve, než mohlo dojít k této akci, musel být vyřešen problém hřiště náhradního. Ten se vyřešil dohodou s místním statkem , který poskytl pozemek za továrnou v místech, kde dnes stojí budova regulační stanice plynu. Zde se hrálo jen osm měsíců, v letech 1954 – 1955. Mezitím mohlo dojít k rekonstrukci fotbalového hřiště. Byly provedeny zemní práce, drenáž a byl zregulován a sespádován potok od rybníka až do Resty. Časem však voda roury zanesla, statek znečistil potok za hřištěm a hřiště po deštích byla zase jedna bažina. Nedala se upřít snaha všech, kteří se na rekonstrukci podíleli, efekt však nesplnil očekávání . Za zmínku z té doby stojí dva vypracované projekty, které nebyly realizovány. Již v roce 1954 byl zhotoven prováděcí projekt tělovýchovného střediska, který kromě šaten obsahoval travnaté hřiště s atletickou dráhou a prostorem pro lehkoatletické disciplíny. V roce 1957 byl vypracován stavebním oddělením LNH Vrbno pod Pradědem projekt k výstavbě nových kabin s klubovnou, k jehož realizaci došlo až na přelomu 60. a 70. let. Stavební náklad měl činit 168.000,- Kč. Projekty a realizace byly i v té době dvě odlišné věci.
Ve výboru TJ Spartak došlo v šedesátých letech k určité stagnaci. Bylo málo obětavých lidí, kteří měli zájem v oddílech pracovat. Předsedou se proto v roce 1963 stává další obětavý člověk – Max Piekarczyk. V tomto období měly aktivní činnost jen fotbal a šachy. Další oddíly pracovaly pasivněji a nezúčastňovaly se soutěží. Na přelomu 60. a 70. let se při TJ Spartak utvořil také silný oddíl tělesně postižených sportovců, ve kterém bylo několik mistrů Evropy. V roce 1971 se konalo v RÚ Chuchelná Mistrovství ČSSR paraplegiků a na ně navazující mezinárodní závody. Naši závodníci se v roce 1972 zúčastnili také olympijských her tělesně postižených sportovců v NSR, kde závodníci Chmelová a Misík získali bronzové medaile. Tímto rokem se s naší TJ rozloučila část slovenských paraplegiků, kteří si založili svůj oddíl v Bratislavě. V roce 1975, po vybudování rehabilitačního střediska v Hrabyni přešla další část členů do nově založené TJ Meta Hrabyně. Tímto tento oddíl během dalších tří let úplně zanikl.
V průběhu roku 1970 vlivem doby a politických změn ve společnosti došlo k výměně generací ve vedení Spartaku. Do čela výboru byl navržen a zvolen jako předseda Václav Šoltys. Před tímto z větší části novým a omlazeným vedením stálo hodně nelehkých úkolů. Nejdůležitějším úkolem bylo dokončit výstavbu nových kabin se sálem. Po dvouleté přestávce a přepracování projektu se v roce 1971 opět začalo s velkým elánem. Řízením stavby byl pověřen Dušan Remeš, po jeho odchodu z Chuchelné pak Wolfgang Slaný. Po dokončení fasády, v roce 1973, byl celý objekt předán k užívání. Zařízení tak začalo sloužit nejen sportovcům, ale i k různým dalším účelům a slavnostním příležitostem občanů. Pro konání kulturních akcí byla v roce 1975 vybetonována venkovní terasová plocha. Celá výstavba probíhala v akci „Z” a za podpory ČSTV, LNH Chuchelná a MNV Chuchelná, který v roce 1978 přistavil k sálu také kuchyň. Výstavba nových kabin nebyla pro nový výbor akcí poslední. V roce 1975 došlo opět k úpravě hrací plochy s cílem odvodnit hřiště tak, aby docházelo po dešti k urychlenému vsáknutí a odtoku vody. To se však opět nepodařilo, hlavně z důvodu nedostatku času a tím menší kvalitě, která se tomuto problému věnovala. Úprava hřiště se proto stala úkolem pro následující období. Začátkem roku 1979 došlo rovněž k vykácení stínících topolů kolem hlavní cesty a rekonstrukci oplocení.
V roce 1982, kdy se předsedou TJ Spartak stal Josef Opoloný , byla zpracována technická dokumentace na odvodnění hřiště, která měla být následně realizována. Ke generální opravě fotbalového hřiště však došlo až v létě 1985. Výbor TJ Spartak se do této akce pustil, i když byl projekt ze začátku finančně pokryt jen ze 30%. Potřebné finanční prostředky se získávaly sběrem železného šrotu a vystoupením populárních zpěváků a skupin v našem sportovním areálu. To, že se všechno stihlo za necelé dva roky byla zásluha nejen OV ČSTV v Opavě, který finanční náklady pokryl z 50%, ale i mnoha členů naší TJ, kteří se na této akci podíleli. Hlavní zásluhu, lze však přičíst tehdejšímu předsedovi Josefu Opolonému, pokladníkovi Rolandu Sturmovi a tehdejšímu hospodáři areálu Jaromíru Meričkovi. Koncem června 1986 bylo hřiště oseto travou, 29.června 1986 však povodeň zaplavila velkou část hrací plochy. Dva dny se za přispění členů TJ a vydatné pomoci místních požárníků stahoval z hřiště nános bahna. Osetí trávou bylo nutné provést znovu. Hřiště bylo opět otevřeno v srpnu 1987. Na tuto opravu hrací plochu pak v následujícím roce navázala stavba tribuny pro sto sedících diváků a dílčí úpravy ochozů dle projektů ing. Josefa Kubného, který se na přelomu osmdesátých a devadesátých zasloužil i o přístavbu skladu s pivním sklepem k hlavní budovy. Ke snížení nákladů, hlavně fotbalovému oddílu, byl 25.8.1986 odkoupen od KÚNZ Ostrava autobus Škoda 706 RTO nejen pro jízdy fotbalistů na svá utkání, ale potřeby všech oddílů. Jeho přestavby z rentgenového na „normální” se ujal Petr Fichna. Ten se stal na čtrnáct let hlavním řidičem a údržbářem všech tří autobusů, které Spartak až do konce roku 2000 provozoval..
Posledními akcemi velmi aktivního výboru TJ byla rekonstrukce „starých” kabin a vykopání suchého příkopu pod „aichenvaldem”, který několikrát zachraňoval hrací plochu před zaplavením. Po mnoha urgencích MNV Chuchelná zařídil prokopání náspu za hřištěm pro případný odvod vody.
Velmi významným krokem pro celou TJ Spartak bylo sepsání hospodářských smluv o trvalém užívání areálu mezi námi a ONV Opava, jako zástupcem státu. První část, mimo hlavní budovu, byla TJ předána do trvalého užívání 1. 2. 1986, druhá část s hlavní budovou 1. 1. 1989. Proto jsme od tohoto roku mohli zřídit v areálu svou restauraci, která zajišťuje potřebné finanční prostředky nejen pro chod oddílů, ale také pro chod celé TJ.
Rok 1990 byl zlomovým rokem nejen v naší společnosti, ale také v TJ. Několik členů hlavního výboru TJ odstoupilo ze svých funkcí a přešlo do obecního zastupitelstva naší obce. Do zodpovědných a neplacených funkcí ve výboru se nikdo nehrnul. V červnu 1990, po změnách v naší společnosti, které se projevily i ve sportu, byl na valné hromadě TJ Spartak zvolen nový výbor. Valnou hromadou TJ byly schváleny stanovy a náš klub se stal po rozpadu ČSTV samostatným občanským sdružením s právní subjektivitou. Ve Spartaku se dobrovolně sdružily všechny sportovní oddíly. Naše žádost o registraci byla na MV ČR v Praze přijata dne 2.7.1990 a tím zaregistrována jako právnická osoba. TJ Spartak Chuchelná se pak dobrovolně stala členem nově vzniklého Českého svazu tělesné výroby. Novým předsedou na dvouleté funkční období 1990-1992 se stal, ing. Josef Kubný, jednatelem ing.Rudolf Sněhota. I v tomto období bylo neustále co dělat. Byly zahájeny práce na náhradním hřišti, které byly dokončeny až za dva a půl roku, hlavně zásluhou předsedy. Největší a finančně nejnáročnější akcí bylo zpevnění prostoru mezi fotbalovým hřištěm a hlavní budovou. Mužstvo starých pánů se pustilo v roce 1991 do výstavby střídaček, o dva roky později do sestrojení sekačky. V té době byla dokončena výstavba přístavby skladu a pivního sklepu k hlavní budově. V roce 1992 byl zakoupen starší typ autobusu značky Karosa ŠL 1311, neboť staré RTO již dosluhovalo. Při přesvědčování členů do nově tvořícího se hlavního výboru TJ na funkční období 1993-1994 nastaly ještě větší problémy. Výbor byl sice sestaven a zvolen, nikdo nechtěl však převzít funkci předsedy. Celá tíha práce v roce 1993 spočívala na pokladníkovi Simoně Komárkové a jednateli. Konečně od 1.1.1994 se nechal do nevděčné funkce předsedy přesvědčit Vítězslav Zlotý, který musel řešit nejeden problém. Dalším předsedou, na další tři dvouleté období, se stal Petr Fichna. Novou službou, nejen pro občany naší obce, se od dubna 1997 stal na necelých pět let prodej propanbutanových láhví. Za toto období přišlo do pokladny fotbalového oddílu 86.500,- Kč. Na podzim roku 1997 se zakoupila sekačka a začalo se s plynofikací objektů TJ. V následujícím roce byla dokončena její I.etapa, plynofikace „starých kabin”. V roce 1999 se vybudovala nová hospodářská budova, která vznikla ze dvou odkoupených UNI-buněk. Opět se opravily „staré kabiny”, které dostaly nový kabát-novou omítku a nástřik. Pro bezpečnost diváků, hlavně pobíhajících dětí při fotbalových utkáních, vyrostla zábrana s ochrannou sítí za brankou směrem k restauraci, v následujícím roce zábrana na straně k volejbalové chatě. Koncem roku 1999 byla dokončena II.etapa plynofikace ( zavedení plynu do „nových kabin” a restaurace TJ ) nákladem 70.000,-Kč.
Pro zajištění vyššího objemu peněz na činnost TJ byl dne 11.4.2000 spuštěn do provozu, v restauraci TJ, ONE-LINE systém podniku SAZKA. V roce 2000 bylo konečně, zásluhou předsedy a místopředsedy, dokončeno osvětlení náhradního hřiště, které bylo schváleno OFS Opava pro mistrovská okresní utkání.
Pro nové volební období 2001-2002 se musel vytvořit zcela nový výbor TJ, neboť většina členů bývalého výboru TJ se vzdala svých funkcí. Předsedou TJ Spartak se stal Richard Herudek, jednatelem Lukáš Hartoš. Významným činem nového výboru byla nová pětiletá smlouva na odběr piva OSTRAVAR, která byla uzavřena s ostravským pivovarem a přinesla Spartaku 200.000,-Kč. Proto mohla být místními firmami provedena a zhotovena výměna venkovních lavic s jejich zastřešením v celkové hodnotě 252.000,-Kč. V roce 2001 byl členy turistického oddílu dokončen dětský koutek s houpačkami a pískovištěm. Na nové volební období 2003-2004 byl zvolen do čela TJ Lubomír Rybenský. Nový předseda TJ si na sebe upletl nemalý bič, neboť kromě pracovních a soukromých aktivit zastával ještě funkci předsedy fotbalového oddílu. Luboš se činil a během dvou let sám sebe i Spartak „proslavil” v širokém okolí . Stal se předsedou, který ignoroval další členy hlavního výboru, a zařizoval vše dle svého vlastního uvážení. S penězi Spartaku hospodařil neuváženě, nehleděl na stav na účtu. V první roce jeho období se povedla finančně, ve spolupráci s PF Plasty Chuchelná, sportovní slavnost, další rok již tak úspěšný nebyl. Různými nepochopitelnými výdaji a aktivitami předsedy došlo k úbytku peněz, sportovní slavnost skončila tentokráte velkou finanční ztrátou, následně byla opět vykradena hospoda na hřišti. Během července 2004 došlo k předání restaurace do pronájmu p.Janu Hartošovi z Hněvošic. Při rekapitulaci období Luboše Rybenského lze konstatovat, že to bylo šlápnutí vedle. Jeho velké plány a sliby nebyly realizovány či jen započaty. Bylo chybou, že nikdo z nově zvoleného výboru či členů Spartaku nebyl schopen sjednat pořádek a učinit přítrž Lubošovu „tureckému” hospodaření.
Proto nebylo divu, že Spartak nechtěl nikdo převzít po volbách v březnu 2005. Po dlouhých jednáních byl nový výbor TJ zvolen až 15.5.2005 Předsedou se stal po dvouleté přestávce Richard Herudek, místopředsedou Petr Fichna a jednatelem po čtyřech letech opět Rudolf Sněhota. Do nového období vstoupil výbor již bez Petra Fichny, který přešel do revizních komisí OS ČSTV a OFS Opava.
Stále se zvyšující náklady na veškeré akce a snižující se dotace od nadřízených orgánů dovolují hlavnímu výboru plánovat jen ty akce, které je schopen pokrýt pronájmem z restaurace, který je také hlavním zdrojem pro pokrytí rozpočtu všech oddílů. Práce oddílů není na takové úrovni, jak by si výbor TJ představoval. Veškerou práci v jednotlivých oddílech táhnou jen jedinci, ochabla i brigádnická činnost a chuť něco navíc udělat. Všichni si však musejí uvědomit, že lidi ve Spartaku se střídají, ale Spartak tu byl, je a snad delší dobu než my současníci bude.
Při ohlédnutí se zpět za celou historií Slezanu či Spartaku lze však konstatovat, že práce všech obětavých lidí za dlouhých osmdesát pět let ve prospěch našeho klubu nebyla zbytečná. Sportovní areál, který se v Chuchelné vybudoval, nám mohou závidět a závidí v celém širokém okolí. Je však jej třeba neustále udržovat a zvelebovat. Jinak příjde vniveč práce stovek lidí , kteří se o areál i rozvoj Slezanu či Spartaku zasloužili a věnovali mu kus svého života.